Je to asi měsíc, co mi docela nečekaně zavolal bratr, jestli bych upekla dort jeho kamarádovi. Na otázku co by to mělo být odpověděl TANK. Docela mazec, to jsem opravdu nečekala. Tak jsem mu řekla, ať mi teda kamarád pošle nějaké obrázky tanků, jak by si ho asi představoval.
Měla jsem z toho strach a velký respekt, když přišly obrázky protočily se mi panenky asi třikrát dokola.
Překvapivě mě tenhle dort velmi bavil a dost jsem si s ním vyhrála.
A i přes neustálé tatínkovi poznámky, tady ti chybí tohle a tohle, ale ve skutečnosti vypadá jinak, si myslím, že se mi poved.
Bylo to znát i na mém synovci, kterého přivezl bratr, jen tak na "čumendu". Jak je ten malej ukecanej, tak když tank uviděl nebyl dost dlouhou chvíli schopný slova a oči mu málem vypadly z důlků.
Bratrův kamarád se tvářil podobně, když si pro něj dojel a až v tu chvíli jsem se dozvěděla, že dort je pro jeho syna. A jeho reakce prý byla obdobná :-)
A tohle je přesně ten důvod, proč mě to tak baví. Rozdávat radost :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat